Pozemek tak akorát jsme hledali dlouho. Dlooooooouho.. Vlastně už si ani nepamatuju, kdy jsme začali, tak nějak jsme se ve více či méně intenzivních vlnách rozhlíželi pořád. Poslední rok a půl už jsme ale nabídku realitních i bezrealitních serverů znali nazpaměť. Sem tam jsme se někam zajeli podívat, ale nikde nic. Mokřad v dolíku v rohu pole, patvar v ohybu bývalé vlečky téměř bez příjezdové cesty ani svah, na kterém by člověk s čistým svědomím postavil červenou sjezdovku, nás jaksi neoslovily... Naše představa přitom byla úplně jednoduchá - rovinatý, nejlépe zasíťovaný pozemek, minimálně 800m2 (raději ale samozřejmě kolem 1000m2) jižně nebo jihozápadně od Prahy, ani na samotě, ani v satelitu, ale v obci se základní občanskou vybaveností a slušnou dostupností na metro či vlak, ovšem zároveň s kusem lesů a luk na procházky, no a samozřejmě za lidskou cenu. Normálka, prostě pozemek TAK AKORÁT :)
Naši stupňující se beznaděj asi nejlépe ilustruje fakt, že jsme nyní už náš pozemek P po úplně první návštěvě nejprve zavrhli. Všechno bylo fajn, ale ten obrovský betonový sloup VN, tyčící se na severní hraně pozemku přímo uprostřed, ten jsme nepřekousli...
Tehdy jsme jen zavolali majitelům, přeptali se na podrobnosti a s celkem těžkým srdcem odjeli. A čas běžel. Uběhl dokonce čtvrt roku a my stále hledali a stále nenacházeli. A světe div se, pozemek se sloupem byl stále volný. Znovu jsme se jeli podívat. Místo se nám líbilo moc, mírný svah obrácený na jih, téměř 1200m2, zasíťovaný, dokonce se studnou, do lesa jenom skok, v obci obchod, pošta, škola, do centra Prahy městskou slabá hodinka, autem úplně v pohodě a na danou lokalitu byla ucházející i cena. Červík začal hlodat a my jsme se jeli podívat ještě několikrát. Sloup najednou až tak nevadil - u sousedů byl další a větší, za domem si ho člověk ale skoro ani nevšiml. I s ochranným pásmem 10m od vodičů, ve kterém není možné stavět, jsme se porovnali - příjezdová cesta je na jižní hraně pozemku, takže bychom dům úplně u severní hrany stejně nestavěli. Najednou nebylo co řešit, rozhodli jsme se. Jednání se sympatickými majiteli proběhlo pohodově a rychle. Jen nám trochu zatrnulo, když jsme se dozvěděli, že velmi krátce poté, co jsme jim závazně potvrdili koupi, se jim ozval další vážný zájemce. Uff... tenhle pozemek si ale až do 1. března 2011 evidentně počkal na nás :)
Žádné komentáře:
Okomentovat